Sebevrah
29. ledna 2012 v 10:56 | Pett
|
Povídky
Je temná noc. Nevidím hvězdy, ani měsíc. Vše zmizelo a já jsem tu sama. Mezi čtyřmi stěnami, ve svém pokoji. Těžce se mi dýchá. Mám strach. Po tvářích mi tečou slané slzy. Přitom dnešek byl tak krásný. Smála jsem se. Měla jsem radost že žiji. Teď? Nechci odpovídat! Zemřelo vše a já s tím. K prsoum tisknu svého plyšového medvěda od NĚJ. Je plný mých slz. Poslouchá mé nářky, nezacpe si uši když chci aby mě slyšel. Jediná věc, co z toho všeho zbyla. Přemítám si to znovu, jako špatný film to běží v mé hlavě.Seděla jsem na našem místě. Čekala na NĚJ plná očekávání. Natěšená na další společné zážitky. Co ho asi napadne tentokrát? Půjdeme se projít, nebo mě někam pozve? Jak naivní byly mé představy. Úsměv na tváři se mi vykouzlil hned jak ho moje oko spatřilo. Ovšem tak dlouho nevydržel. Měl hlavu skloněnou, na jazyku jistě spoustu slov. Polibek na přivítanou se také nekonal. Tušila jsem něco zlého. Sedl si vedle mě a mlčel. Já také. Mé oči ho pobízeli ať prolomí to ticho. Teď vím, že jsem si měla přát, ať je ticho navždy. Ty dvě slova bolí ještě teď. Mé srdce je na kusy. Nemyslím Miluji tě, ale Je konec. Opravdu to řekl, opravdu to tak myslel. Ani jsem se neptala proč, jen jsem se dívala před sebe. Poté mé nohy utíkali. Donesli mě až domů, kde mi dopřáli trošku klidu.Sedím tu na podlaze, mobil vypnutý. Už nechci s nikým mluvit. Nikoho vidět. Je konec mého zoufalství, konec tohoto odstavce, tohoto života. Žijte blaze.
No time
9. listopadu 2011 v 17:22 | Pett
|
Oznámení
Zase to nastalo, čas není. Zajímalo by mě, jestli někdy bude takové období, kdy budu moci přidávat o 106 jako dřív. Achjo :(
Za týden do školy
25. srpna 2011 v 12:38 | Pett
|
Něco o mě
Tak jo, nemůžu si pomoci. Tenhle článek bude možná pro většinu depresivní, ale já jsem v sedmém nebi. Zvláštní? Ani ne. Sice naše škola prochází strašnýma změnama, ale i tak to má pozitivum. Třídy se slučují a já po jednom dlouhém roce, budu mít svojí NK (nejlepší kámošku) ve třídě. Tři nezapomenutelné roky s ní. Spousta zábavy, zážítků..Jo, už aby byl čtvrtek :)
Turistické známky
20. srpna 2011 v 16:38 | Pett
|
Něco o mě
Na začátku srpna jsem propadla nové vášni. Začala jsem sbírat turistické známky a dala jsem si úkol, stát se alespoň broznovým sběratelem. To ovšem znamená, že musím sehnat 500 známek a to jen při nejmenším. Pravidla v tomhle nejsou na mé straně a jsou hodně složitá.
Turistické známky: Jsou to kulaté, dřevěné, vypalované plakety, které jsou suvenýrem a zároveň "potvrzením" o dosažení turisticky atraktivního místa. Jinde je nelze koupit. Navazující číslovaná řada známek sleduje hřebeny hor, toky splavných řek, mapuje hrady, zámky, přírodní i technické památky, historická města, zpřístupněné jeskyně, zoologické zahrady a mnoho dalších zajímavých míst.
Držte mi prosím palečky, ať se mi jich povede co nejvíce sehnat :)
My a Facebook
15. srpna 2011 v 14:34 | Pett
|
Něco o mě
Všichni určitě víte o čem mluvím. Asi ho taky máte, nebo ne? Zrovna dneska jsem začala přemýšlet, k čemu vlastně je. Za ty dva nebo tři roky jsem nepřišla na jednu rozumnou věc.
1.Zveřejňují se statusy, co se právě děje. Jenže někdy je to každých 5 minut. Nejhorší jsou asi ty tzv. depresivní statusy kdy za několik minut po něm následují strašně veselé.
Př: 5 minut: Zklamal mě, nechci kluky ani vidět.
10 minut: Mám super náladu
25 minut: Asi jsem se zamilovala
Př: 5 minut: Zklamal mě, nechci kluky ani vidět.
10 minut: Mám super náladu
25 minut: Asi jsem se zamilovala
2.fotky: Copak když holka ukáže celému světu své polonahé fotky bude z ní hvězda? Ty komentáře k nim jsou někdy opravdu otřesné. Rodiče by asi nebyli nadšení. Kluci naštěstí nemají tendenci ukazovat svojí chloubu, aspoň jsem se s tím nesetkala.
3.označování na fotkách: Nepřijde mi normální označit 50 lidí na jedné fotce a přitom tam jsou jen obrázky s nějakým textem. To že máme někoho rádi se dá vyjádřit i jinak.
Život bez Facebooku byl mnohem lepší. Já si ho tedy aspoň víc užívala. Teď je tu nelehký úkol. Té závislosti se zbavit. Držte mi palce.
28.7.2011
29. července 2011 v 8:37 | Pett
|
Něco o mě
Už brzy ráno jsem se vydala ven. Pečlivě jsem se připravovala, každý detail byl sladěný. Kačenka má narozeniny, hlásilo mi ICQ hned po přihlášení, ale s přáním všeho nejlepšího jsem otálela. Za půl hodiny jsme se přeci měli sejít. Jako každý rok jsme vyrazili do města, zařídili i potřebné věci a rozebrali holčičí témata. Člověk by ani nevěřil, kolik lidí dokáže být o prázdninách u lékařů. Dokonce jsme si zašli i na oběd. Jen kdyby nás tolik neobtěžoval špatně obarvený blonďák..hned přešla chuť. Největší šok nás asi čekal na Hlavním nádráží. Byli jsme se zeptat na cenu jízdy do Německa a málem jsme omdleli. Jízdá pouze tam stojí mnohem více, jak samotný koncert. To už mi přijde docela přehnané :D
Naše mála městská část
14. května 2011 v 21:10 | Pett
|
Něco o mě
Malé městečko v severních Čechách. Bydlím tu už od narození, ale až teď je něco špatně. Bydlím v ulici kde je to..no prostě síla. Všude samá herna, hospoda nebo nonstopáč. Všude podivní bezdomovci a lidé, kterým se všichni vyhýbají obloukem. Poslední dobou to zašlo tak daleko, že se bojím chodit domů naší ulicí a raději zlstanu u kamarádky. Nikdy nevíte, kdo na vás půjde s nožem nebo nedej bože s něčím jiným. A otázka drog? Myslím si, že by stačilo říct jen jméno drogy a máte nespočet nabídek. Už jenom to, že nám na hlavní ulici kde pořídíte ,,hulení,, prakticky jako v obchodě rohlíky. (Tuto informaci nemám ověřenou)
Zde hledá