Leden 2012

Sebevrah

29. ledna 2012 v 10:56 | Pett |  *Moje tvorba
Je temná noc. Nevidím hvězdy, ani měsíc. Vše zmizelo a já jsem tu sama. Mezi čtyřmi stěnami, ve svém pokoji. Těžce se mi dýchá. Mám strach. Po tvářích mi tečou slané slzy. Přitom dnešek byl tak krásný. Smála jsem se. Měla jsem radost že žiji. Teď? Nechci odpovídat! Zemřelo vše a já s tím. K prsoum tisknu svého plyšového medvěda od NĚJ. Je plný mých slz. Poslouchá mé nářky, nezacpe si uši když chci aby mě slyšel. Jediná věc, co z toho všeho zbyla. Přemítám si to znovu, jako špatný film to běží v mé hlavě.Seděla jsem na našem místě. Čekala na NĚJ plná očekávání. Natěšená na další společné zážitky. Co ho asi napadne tentokrát? Půjdeme se projít, nebo mě někam pozve? Jak naivní byly mé představy. Úsměv na tváři se mi vykouzlil hned jak ho moje oko spatřilo. Ovšem tak dlouho nevydržel. Měl hlavu skloněnou, na jazyku jistě spoustu slov. Polibek na přivítanou se také nekonal. Tušila jsem něco zlého. Sedl si vedle mě a mlčel. Já také. Mé oči ho pobízeli ať prolomí to ticho. Teď vím, že jsem si měla přát, ať je ticho navždy. Ty dvě slova bolí ještě teď. Mé srdce je na kusy. Nemyslím Miluji tě, ale Je konec. Opravdu to řekl, opravdu to tak myslel. Ani jsem se neptala proč, jen jsem se dívala před sebe. Poté mé nohy utíkali. Donesli mě až domů, kde mi dopřáli trošku klidu.Sedím tu na podlaze, mobil vypnutý. Už nechci s nikým mluvit. Nikoho vidět. Je konec mého zoufalství, konec tohoto odstavce, tohoto života. Žijte blaze.